(V)FR 201514. Září 2015
3 mušketýři z RDDN opět on (off) dz roud.
12.09.2015
Vrba: Zdravíme z Mojkovace.Včera jsme dojeli na tři nádrže do Srbska, od baráku za šest hodin na hranice.Viděli maďarský plot i uprchlíky v akci.Nocleh v Šabacu, pak směr Biogradska Gora.Reparát přejezdu z předloňska opět nevyšel.Trefil jsem pravým kufrem pařez a letěl jak orel.Mašina vypadá jak Jimiho Afrika po Albánii roku 2008. A zlomil jsem spojku.Takže dolů do servisu, mám tam nastrčenou trubku, která je provrtanâ skrz pahýl páčky. Předtím mě štípla do ksichtu včela a jsem slušně nachlazenej.Takže pohoda.
A kufry hned doma vyhodím, jsou dobitý, že by z nich nešly udělat ani květináče.Teda pokud mi mezitím neupadnou...
Já ani škrábanec, ani modřinka.Ale raději bych si to s Afrikou vyměnil.. I když to bych možná teď ležel ve špitálu????
13.09.2015
Vrba: A teď zprávy z Balkánu.Včera jsem pojal rozhodnutí vrátit se domů.Kromě rozbité motorky k tomu nepochybně přispělo moje rozmrdané zdraví, které podrývá psychiku.Zkrátka mě vůbec netěšila představa dalšího ježdění.Čekal jsem na ráno, zda bude moudřejší večera.Zdraví ani názor na další cestování se nezměnily.Takže se za chvíli začnu vracet z prodlouženého víkendu.A Rosa má nějak málo oleje a motor nemá zdravý zvuk...
Tak prej dobrý.Jen olej.Rosa si to bere za úkol. V nejhorším sms.
Franta: Chalupa v Thethi je trikrat vetsi, starsi synek tomu sefuje. Francesko je velkej a dela tam vsechno. Holky se vdaly a jsou ve shkodre. Skola funguje. Asfalt konci v nejvyssim sedle, dal sotolina. Vracime se druhou cestou a asi po 15 km je to zatim vlhkej sen kazdyho enduraka. A krajina, ze nechapes, kam na ty napady chodej. Uchvatny!!!
Tady Koplik, Albánie zatím 220 km. Dali jsme si tu příhraniční cestu jakou jsme jeli s Robem před dvěma lety z Černý Hory, takový úvod do problematiky enduro ježdění, tradiční kávičkárna obsypaná motorkama, sympatický párek kluk s babou z Třebíče každej na svoji. Ač asfaltáž velmi pokročila, Albánie je nejvíc.
14.09.2015
Franta: Ejezd z Thethi druhou cestou je maso. Kameny, jeste vetsi kameny a veliky kameny, pul cesty hlavou dolu. Ted jsme ve Fushe Arres a zitra nas cekaj gulagy. Tady to fakt zije, hustej Balkan. Skvely kafe. Parada.
Stavime stany v lese u cesty ke gulagu. Moc rovnych mist tu neni, takze berem prvni placek. Cvrci, hvezdy, slivka, pivo, klobasy. Co vic si chlap na vejlete muze prat. Venca poslal popis cesty, uz se tesime na hopkani do kopce.
15.09.2015
Franta: Cesta k lagrum Gurth Spac byla famozni, ani jsme nebloudili. Slozitejsi vyjezd jsme dali s eleganci nasim strojum vlastni a pak uz se stridaly sotoliny, vyhledy, foceni a radostne hykani. Jsme v Reps, pivo Tirana, recky salat a pak hura dal. Je to nadhera!
Jsme ve Fushe Lurres. Ceta sem byla sotolinova euforie, obcas prolozena kamenitou nadivkou. V puli cesty jsme dostali od mistnich cigara v putyce, namitky ze nekourime vubec nebrali vazne. Bydlime u mistniho ucitele anglictiny, coz je fakt velkej podivin, Rosa ma spat v jeho posteli. Ucitelskej snad bude spat jinde.
Zitra hned rano jako delegace navstivime mistni skolu. Nevideli jsme tu jedinou zenskou, krestani!!:@
16.09.2015
Franta: Tak ucitelskej spal jinde. Odesel pote, co uvaril veceri na jediny plotynce, co tam mel. Nevim, jakej je ucitel, ale kuchar pekelnej. Cesta do Peshkopi zacala jako tankodrom, pokracovala jako tankodrom a koncila jako uzasna sotolina. Obed v Peshkopi a ted podel makedonskych hranic, kudy jsme jeli vsichni spolecne poprve. Vzpomem na bejvalej RDDN a casy, kdy jsme jeste jezdili.
Cestou z Paeshkopi mijime dilnu, kde Cashovi opravil chlapik spojku. A pak uz je vsechno jinak. Siroka sotolina, zrejme pripravena na asfalt, po ktery se da fakt valit, az do Librazhd. Vsude plno poldu, nejakej mistni papalas se hrne do svyho medoura. Odtud do Gjerbes a zitra Devoli kanon, uvidime, jak tam pokrocil asfalt.
Librahzd konečně na wifi! Sypo fotke:
Projeli jsme kanon Devoli. Pres den zavrenej, tak jsme tam museli vjet vecer. Pulka je pod asfaltem, druha uvalcovana. Mist na spani minimum a hejna komaru, ze pres ne nebylo videt. V pul osmy berem hotel v Maliq, uz je uplna tma. Modry pokoj za 10E pro oba, takze zadnej Hilton.
Dnešní fotky odeslány odtud: 40.70067,20.75488
17.09.2015
Franta: U more!!! U more!!! Pres Leskovik a Gjirocaster jsme se serpentinama domotali az k mori nad Sarande. Opustena plaz plna opuwtenych baru. Trochu bordel, ale ma svy kouzlo. Slunce zapadalo a na nas povykovala particka cechu ze dvou obytnych aut. Lehce nality, prej je to tady super. Prespime na plazi a zitra kolem poledne smer Recko.
18.09.2015
Franta: Vecere v taverne nedaleko plaze. Pak jsme odmitli pozvani party Cechu z obytnejch aut na jointa. Ohen na plazi, obloha preplacana hvezdama, chlapsky mudrovani. V noci prisly kravy se zvoncema ozrat okrasny bananovniky u trosek baru. Rano je vystridali kone. More je cisty a teply, jdem do nej. Dnes je posledni den cesty, odpoledne mirime do Igou. Uz ted se mi styska.
Restaurant Hotel Livia: 39.745533,20.018330
Dnešní fotky odeslány odtud: 39.87371,20.0285
Jsme v Igou. Hromady motorkaru vsech vyznani a ras se vracej do posrany civilizace. Sed jsem si mezi smecku psu a byl v sedmym nebi. Bydlime v hotylku kousek od pristavu, budicek v 4.45. Ted gyros a Mythos. Vsude stovky lidi, cpouse; bavej a uzivaj daru Angie Merkel. Do toho mejdany politickych stran, proste paradni vecer. Posledni balkansky, je mi smutno, bylo to paradni!!
19.09.2015
Franta: Vcera jsme koncili v jednu v noci, ovsem mistni pokracovali vesele dal. Jestli takhle vypada stat pred krachem, meli bychom to u nas taky zavest. Po trech hodkach spanku jsme zabrali strategicka mista na gaucikach trajektu a cekame na vypluti, co bylo pred pul hodinou. Motorek primerene, vesmes nemecky mluvich. Ovsem stojim velde krasnyho GS 80 z roku 82, s italskym parem v sedle. Nadhera.