Ryba na suchu10. Dubna 2009
JAK JSEM ZÁROVEŇ ZAHÁJIL I UKONČIL SEZÓNU
Motto: "Naprosto zbytečnej pád, do hajzlu!"
Tak tahle věta z Albánie, v naprosto dokonalém podání mého kamaráda C.as.he mi proběhla hlavou, když jsem se pomalu vzpamatovával z pádu. Z pádu z motorky.
ZAČÁTEK SEZÓNY
Včera jsem si vyzvedl svého milovaného Červeného trpaslíka a poprvé v letošní sezóně jsem vyjel. Měl jsem velikou radost z motorky, z počasí i z obyčejné jízdy Prahou. Nedojel jsem ale daleko.
KONEC SEZÓNY
Na jedné křižovatce jsem špatně odhadl své schopnosti a brzdy dodávky, která jela přede mnou. Byla to levotočivá zatáčka a já ji najel tak, jak ji projíždím normálně. Jenže ona zmíněná dodávka si přibrzdila poněkud více, takže jsem se k ní začal velmi rychle přibližovat. Instinktivně jsem začal brzdit (přední brzdou). Red Dwarf se mi v náklonu roztancoval jako bych jel rodeo na býku. Dva pokusy o mé vyhození ze sedla jsem ještě ustál, resp. useděl, ale podobně jako ve většině soubojů kovboj x býk jsem v sedle moc dlouho nezůstal, byť oproti americkým synkům z živočišné výroby jsem se držel oběma rukama.
ČT si lehl a rotuje odklouzal ve směru jízdy kde skončil uprostřed silnice. Já se vydal k zemi na záda a pravý bok. Hned když jsem se zvednul mi bylo jasné, že je zle. Pravá noha mi při pokusu se na ní postavit ulétla v koleni do strany a tím se mi podlomila. Zkusil jsem to ještě jednou se stejným výsledkem. Tak jsem si v mírném šoku sednul na obrubník.
MUSÍME SI POMÁHAT ANEB WIR MÜSSEN ZUSAMEN HALTEN
Chlapi z dodávky, kterou jsem tak stíhal plus další řidiči mezitím zastavili, vyskočili a začali mi pomáhat. Ptali se nejprve na můj stav a pak na to, jak se chcípá mašina, neboť RD stále i v leže bublal. Když jsem jim to chtěl říct, tak jsem nemohl popadnout dech. Hrudník mi svírala bolest jako při vyraženém dechu, ale dýchat jsem mohl. Jen velmi málo a povrchně. Chvíli mi to trvalo, než jsem ze sebe na několik pokusů vysýpal: "pravé řídítko" a "je tam taková páčka". Naštěstí to byli inteligentní chlapi a poradili si. Zatímco jsem seděl na kraji chodníku, tak mi Trpaslíka zvedli, odtlačili na chodník a i bez mé asistence našli způsob, jak ho postavit na hlavní stojan. Pak, když bylo vidět, že nijak neomdlévám a jsem celkem OK, někteří odjeli a zůstali tam se mnou ti dva z té dodávky. Zavolali sanitku a počkali na ni se mnou.
Při čekání, když jsem trochu popadl dech, tak ten mladší prohlásil s mírným, ale přesto znatelným úsměvem: "Chlape, já když tě viděl v zrcátku, tak jsem si myslel, že to do nás napálíš." Nenapálil.
TRANSPORT
Pak přijela sanitka, odvezla mě do střešovické Ústřední vojenské nemocnice, kde se mě ujali. Velmi pečlivá a hezká paní doktorka mě poslala na všechna možná vyšetření. Skutečně nic nepodcenili. Když jsem ležel na lůžku v oddělení ultrazvuku a namazali mi břicho gelem, připadal jsem si při přejíždění sondou jako rodička. Diagnóza zní, ruptura postraních vazů v pravém koleni.
IBM
Teď sedím doma u kompu a čekají mě odhadem 4 týdny v klidu. Přišel jsem tak o účast ve vrcholné akci roku IRANMAN 2009 s naší sajtnou. To mě na tom sere nejvíc, protože jsem se moc těšil. No nic, v Jižní Americe 2010 si to, doufám, vynahradím.
Nikoho jiného ani nic jiného jsem nepoškodil, než mě a mou mašinu. A to je dobře. Sám pro sebe jsem si to nazval instantními Božími mlýny. Moje chyba, můj trest, a to hned okamžitě bez prodlení. A tak by to mělo být. Nechápejte mě špatně, nikomu nic špatného nepřeju, ale za blbost se platí, a když to odnese pouze autor, dopadlo všechno spravedlivě.
ROADODENDRON FOR EVER!
Děkuji moc chlapům z dodávky za pomoc a nadhled. Děkuji Roadodendronu a konkrétně Jimimu (byť mu můj Red Dwarf přijde bez srdce 
) Rosovi, Hynajzovi (byť jezdí na KTM 
) a Františkovi za pomoc i odvoz.
rgs