Argentina - severni trasa15. Ledna 2010
Bohužel i tato akce byla zrušena!!!
Čekejte peklo na zemi! Route 40 bude luxusní dálnicí, který se pokusíme vyhnout a najedeme na ní jen v případě prázdných nádrží 
Trochu přeháním, ale fakt chci postavit co nejdobrodružnější a poměrně náročnou trať kterou bude ještě možné zvládnout na velkých motorkách, případně se spolujezdcem. Takže šotolinový cesty, ale i kus pouště, solná jezera, výjezdy na sopky v nadmořské výšce přesahující 5000 m n m .
Zatím hrubý nástin kudy by měla trasa vést. Ze Santiaga pojedeme s celou výpravou přez sedla Cordilier do Mendozy. Tam zamáváme jižanům a stočíme se na sever. Ruta 40 je bezpečnou cestou jak dosáhnout Bolívijských hranic. My se ale pokusíme najít (budou připravené, takže žádné pátrání a ztrácení času) alternativní, divočejší cesty horama. Už teď mám vyhlídnutý neskutečný kaňony, vyschlý koryta řek a horský stezky. Po krátký zajížďce do Argentýny se nejspíš opět vrátíme do Chille. Pokusíme se co nejvíce přiblížit k činným sopkám na severu země. Je tu spousta lagun, solných pánví a panoramat. Kolem sopky Licancabur bych rár vpadnul do Bolívie. 
Tady nás čeká altipláno. To je asi 600 km pouště v nadmořské výšce okolo 4 500 m.n.m. Výjezd na činnou sopku, údolí skal, laguny plné plameňáků a hlavně Salar de Uyuni, což je 100 km dlouhé solné jezero s ostrovy plnými kaktusů. Doufám že bude sůl dost tvrdá a my přejedeme. Pak nás čeká krásné koloniální město Potosí se stříbrnými doly a možností zavrtat se do nitra hory a odpálit si tam vlasní svazek dynamitu. Odtud na sever přez Sucre a jiná kouzelná města (na rozdíl od Argentyny a Chille tady nejsou běloši!) po prašných komunikacích bolívijské kvality na sever až do hlavního města La Paz. 
Babylon na úpatí Cordiliera Negra. Nejvýše položené hlavní město na světě. Moc se tu nezdržíme, neboť bych chtěl dosáhnout až k břehům bájného jezera Titicacca. POkud bude čaqs uděláme výlet do ruin jednoiho z nejvýznamějších inckých měst Tihuanacu. Ve městě Copacabana, podle kterého byla pojmenována nejslavnější pláž v Riu de Janeiro (netuším proč) je možné podle času usednout na loď a strávit noc na ostrově Isla de Sol. Romantika jako prase. 
Od jezera se budeme vracet opět na jih a to co nejkratší cestou do Chille. Tady bychom měli kopírovat plus mínus Dakarskou rallye. Jasně že ne přez duny, ale po obslužných komunikacích který asfaltem rozhodně neoplývají. Můžeme se zastavit na pobřeží pacifiku a smočit plesnivý nohy a opruzený zadky ve slaný vodě. No a tímhle způsobem se vrátíme do Santiaga. Nuda o rozhodně nebude, kdo sledoval Dakar, ví o čem mluvím.
Bude to docela dost makačka, žádnej komfort nečekejte. Nejedem na dovolenou. Určitě se bucde chtít zbavit se katalyzátorů a nebo počítejte s tím že umřou. Pořešit větší nádrže, nebo vézt dostatek kanystrů na benzín. Obávám se že to bude v místech kam jedem vzácná tekutina. Na altiplanu určitě, jinak nevim. Spát se bude kde to bude možné, stany, hotely, širák. Na severu je strašně prašno, přez den horko, v noci mrzne. Pojedeme hodně vysoko nad mořem. GPS trasy připravím (mapy koupím nebo ukradnu) a vlastní přístroj bude určitě výhodou, no spíš řekněme nutností. Dobrý gumy a připravená motorka je samozřejmostí (gumy olej, řetěz a všechny tyhle cajky).
Možná to vyznělo jako děsně drsná výprava, ale bude to pohoda, jen trochu špinavá a zpocená. Chci si užít krajiny, lidí a jízdy na mašině, nic víc, nic míň.